Původně publikováno na LinkedIn v červnu 2025, krátce po pádu OKAY.
Okay skončilo. Nikdo není "too big to fail". Ani vy!
O příběhu krachu OKAY se v médiích napsalo mnoho. Mluvil jsem s řadou lidí a slyšel různé názory. Často převládá negativní pohled na vedení firmy a neschopnost reagovat na změny. Vypadá to, jako by si za svůj pád mohli sami, protože byznys prostě nevedli správně.
Možná na tom něco je. Ale pokud se spokojíme jen s tímto vysvětlením, přijdeme jako e-commerce komunita o šanci se z jejich příběhu opravdu poučit.
Všimli jste si, že firma s obratem přes 5 miliard Kč ročně je pryč? Nevidíte ten obrovský úspěch, který dosáhli za dvě dekády před covidem? Pokud to mohlo potkat tak silného hráče, co to znamená pro nás ostatní, menší, ale úspěšné e-commerce projekty?
Proto o tom dnes píšu. Abychom se zastavili a zamysleli. Co dělali dobře? Co zanedbali? A co si z toho můžeme odnést? Nejsem ten jediný nebo nejlepší, kdo by měl hodnotit celý příběh - bývalí zaměstnanci, zejména ti z vedení, mají určitě hlubší vhled.
Ale s Okay jsem dlouhodobě spolupracoval, hlavně během jejich přechodu z řešení na míru na Shopify Plus. Díky tomu jsem měl možnost poznat jejich kulturu, lidi a motivaci ke změnám. A to mi dává alespoň rámec pro reflexi. Vize a cíle Okay, jak byly představeny na stěnách kanceláří.
Co dělali dobře?
Okay se strategicky postavilo na přesvědčení, že nejnižší cena vyhrává. Nemusím s tím souhlasit, ale respektuji, jak důsledně tuto vizi komunikovali a jak silné nákupní oddělení vybudovali. Uměli vyjednat výhodné podmínky, a to se odráželo v jejich cenách. Zaměstnanci byli školeni v obchodním myšlení. A to není běžné.
- Důraz na nejnižší cenu
S tím se úplně neztotožňuji, ale bylo pro mě úžasné vidět, jak jasně byla tato vize komunikována napříč celou firmou. V tom hrálo podstatnou roli nákupní oddělení, které vyjednávalo ty nejlepší obchodní podmínky s dodavateli na trhu. Okay byl dobře známý pro své vyjednávací praktiky. To bylo něco, co intenzivně učili své zaměstnance, a všude, kde mohli, vždy získali nejlepší možný obchod. To vše proto, aby svým zákazníkům mohli nabídnout nejlevnější ceny na trhu.
- Skutečná omnichannel strategie
Online a offline u nich skutečně spolupracovaly. Prodejci měli motivaci řešit objednávky, které zákazníci začali online, nebo kontaktovali lidi, co zapomněli zboží v košíku. Málokdo měl v tomto směru tak pokročilý systém.
- Odvaha inovovat
Někdy to znamenalo i risk. Když koupili Jena Nábytek, snažili se propojit elektro a nábytek pod jednu střechu. Tím v podstatě interně budovali dvě firmy... složité, ale ambiciózní.
- Důraz na výkon
Nehráli hru na image. Neřešili PR ani design kanceláří. Zaměřili se na výkonnost. Lidé museli zvládat náročné cíle s minimálními náklady. Tato tvrdá škola vychovala mimořádně schopné lidi. Každý, kdo dnes zaměstnává bývalé Okay zaměstnance, to potvrdí.
Jak vidíte, je spousta věcí, co obdivovat na Okay. A to by mělo sloužit jako varovný příběh pro všechny e-commerce či retailové podniky.
Kde se to pokazilo?
Dobrá otázka. A zajímavá odpověď je, že neexistuje jeden faktor, který by zabil úspěch Okay. Naopak, muselo se sejít několik věcí, aby to dopadlo tak, jak to dopadlo. Určitě tohle nebude kompletní seznam všech problémů. Pokaždé, když se s někým bavím, kdo tam pracoval, slyším něco nového, co bych mohl do tohoto textu přidat...
- Velké investice ve špatný čas
Před covidem a během něj investovali enormní prostředky do logistiky a skladů – s cílem připravit se na další růst. Smělý plán, ale nedostatečně sladěný s dalšími prioritami. Investice se rychle stala přítěží.
- Nemonitorované ego v klíčových momentech
Není žádné tajemství, že ego vždy hraje velkou roli v životě a samozřejmě v byznysu. Často může i otevřít cesty k produktivitě a úspěchu. Ale v tomto případě se taky ukázalo v tom nejhorším možném stínu. Ve firmě byly problémy, které se dlouho neřešily. Například ztrátové pobočky. Trh se rychle mění, a spoléhat na minulou slávu v retailu je risk. Agilita chyběla.
- Nevyužité příležitosti
Když jsme spolu začali spolupracovat (2020), bylo před nimi hodně otevřených dveří: expanze, značka, retence, nové technologie... Mnoho projektů ale ztroskotalo na interních neshodách, politice nebo nejasném řízení.
- Špatná komunikace napříč firmou
Ambice nestačí. Musí být sdílené napříč firmou. Pokud zákaznická linka „nežije“ vizi značky, a prodejny nepracují s aktuálním zbožím, celé úsilí padá. Fragmentace mezi odděleními podkopala celý systém.
Co si z toho vzít?
Okay nebyl hloupý. A rozhodně nebyl bez talentu. Měli vizi, odvahu i schopnosti. Jen nestačilo, že to fungovalo "někde". Musí to fungovat všude a dohromady .
Je mi upřímně líto, jak to skončilo. Okay byl velký hráč, se kterým jsme dokázali vybudovat unikátní řešení na Shopify Plus. A i když to dnes působí trpce, potěší mě zpětná vazba bývalých zaměstnanců:
Pokud by nevyužívali Shopify, jejich krach by nastal ještě dříve. E-commerce kanál se jim totiž prokázal jako skutečně zisková a produktivní součást celého podniku.
Kdyby se inovace a výsledky, kterých jsme dosáhli v e-commerce, podařilo replikovat napříč celou firmou, pravděpodobně by společnost fungovala dodnes.
Jsou to jen potěšující fakta, které nemění krutou skutečnost. Ale potěší člověka, který hodně dal do toho projektu, abychom přesvědčili trh, že Shopify není jen pro malé hráče.
agentura v CZ a SK
